Sedm z deseti Čechů si pěstuje zeleninu

Dva z každých tří Čechů mají v tomto roce na zahradě, balkóně nebo v truhlici alespoň jedno rostoucí rostlinu. Tato statistika z průzkumu agentury CVVM, který vyšel tento týden, není žádnou novinkou, ale potvrzuje hluboce zakořeněný zvyk, který má u nás dlouholetou tradici. Zatímco v mnoha dalších evropských zemích je pěstování potravin spíše výjimečnou záležitostí, u nás je to běžná součást života.

Podle dat z šetření pěstuje vlastní ovoce a zeleninu 70 procent populace. Z toho 62 procent ve svých zahradách a dalších 8 procent na balkonech. Je to číslo, které v Evropě nemá mnoho konkurence a vysvětluje si ho akademický výzkumník Jan Vávra jednoduchým vysvětlením. Nejde o módu, ale o historii a zvyklost, která přežila změny režimů i ekonomických podmínek.

Koruny komunistické éry

Mnoho lidí si spojuje s pěstováním potravin hlavně období socialismu, kdy chybějící zboží v obchodech nutilo lidi k vlastnímu zajištění potravin. Jan Vávra ale poukazuje na to, že tradice sahá hluboko do 19. století. Tehdy přicházeli venkovští lidé do měst na práci v továrnách a získávali pozemky, kde mohli pěstovat zeleninu a trávit čas na čerstvém vzduchu.

Tyto pozemky se staly předchůdci dnešních kolonií a zahrádek. V městském prostředí, kde byla práce špinavá a vzduch znečištěný, nabízely zahrady únik a možnost doplnit stravu o čerstvé produkty. Tato praxe se udržela i po roce 1989, i když se její intenzita po nástupu kapitalismu a lepší dostupnosti ovoce a zeleniny z obchodů poněkud snížila.

Vlna, která se vrací

Historická data ukazují, že v raných devadesátých letech byla úroveň domácího pěstování ještě vyšší než dnes. Poté začala pomalu klesat a do roku 2010 či 2015 klesla na hranici 40 procent populace. Od roku 2020 se ale trend obrátil a začal opět stoupat. Jan Vávra tento návrat vnímá jako přirozený cyklus, který reaguje na změny v životním stylu a dostupnosti potravin.

Není to jen o potřebě šetřit peníze, ale také o hledání kontaktu s přírodou a o jistotu kvality toho, co jíme. V době, kdy je nabídka v obchodech obrovská, ale často spočívá na importech z dálek, nabývá pěstování doma na významu jako způsob, jak si uchovat kontrolu nad tím, co končí na talíři.

Praha překvapuje

Zajímavým zjištěním průzkumu je i data z hlavního města, kde pěstuje potraviny přes 40 procent obyvatel. To je číslo, které by se mohlo zdát nízké ve srovnání s venkovem, ale ve městě je to výrazná podpora. Většinou se jedná o pěstování v městských zahradách, ale také o pěstování na pozemcích kolem rodinných domů, které se v Praze stále nacházejí.

Vávra vysvětluje, že pokud má člověk v městském prostředí přístup ke zahrádce, je pravděpodobnost, že tam něco pěstuje, velmi vysoká. Městské zahrady se tak stávají důležitým prvkem, který udržuje tento trend živý i v hustě zařízeném prostředí, kde není na vlastní pole místo.

Více než jen zvyk

Pěstování potravin v Česku není jen o přežití nebo o ekonomické úspory. Je to také o sociálních vazbách a o pocit zvládnutí. Mnoho lidí si uvědomuje, že vlastně pěstují něco, co jim chutná a co vědí, jak bylo ošetřeno. Tento pocit kontroly a blízkosti k půdě je v dnešní digitální době velmi ceněný.

Trend se navíc posiluje o zájem mladší generace, která se k pěstování dostává často přes urbánní farmy a komunitní zahrady. To znamená, že tradice, která se kdysi přenášela z generace na generaci v rámci rodiny, se dnes šíří i přes nové formy komunitního života a zájmu o udržitelnost.