Marhoul natočil v LA na negativ: Dourif byl v šoku

Brad Dourif, kterého v roce 1975 obsadil Miloš Forman do Přeletu nad kukaččím hnízdem, se nedávno vrátil k práci s 35milimetrovým filmem. A byl v šoku. Podle slov režiséra Václava Marhoula nevěřil, že v Hollywoodu dnes natáčí na pásek jen Clint Eastwood, muž, kterému je devadesát šest let. Tento detail z rozhovoru s agenturou ČTK ukazuje na hlubokou propast mezi dnešním digitálním filmem a tradicí, které se česká kinematografie drží.

Marhoul točil svůj čtvrtý celovečerní film Doznání, anglicky Confession, v ateliérech u Los Angeles. Scénář napsal Ben Shapiro a děj se odehrává v moskevské věznici Lubjanka v roce 1938. Hrají v něm Jennifer Jason Leigh, Rob Lowe, Nick Nolte a právě Dourif. Světová premiéra se koná 15. října na Varšavském filmovém festivalu, česká kinální premiéra je naplánovaná na 28. ledna 2027 pod distribucí Bioscop.

Historie, která se opakuje

Marhoul zdůraznil, že film není adaptací stejnojmenné knihy Artura Londona, byť téma je podobné. Jde o zachování morální integrity a sebeúcty ve chvíli, kdy vám jde o život a zároveň ohrožujete životy lidí kolem sebe. Je to velké lidské téma, které rezonuje i dnes. Práce s filmovým páskem podle Marhoula nutí k promyšlenější práci se světlem a kratším záběry, obvykle do deseti vteřin, na rozdíl od digitálních kamer, které umožňují nekonečné natáčení a následné střihání.

Režisér se poprvé o natáčení zmínil před loňskými Vánoci, ale platilo informační embargo a nesměl uvést ani název. Mohl oznámit jen jména dvou herců. Teď, kdy je film hotový, je jasné, že šlo o důvěrný projekt s velkolepým obsazením. Marhoul, ročník 1959, říká, že je vychován jako filmař, ne jako televizář, a to se projevuje v každém záběru.

Toto přístupy k natáčení odráží hluboký respekt k řemeslu, který Marhoul vštěpoval i svým spolupracovníkům. Každý záběr byl pečlivě promyšlený a komponovaný, což vyžadovalo od herců a štábu obrovskou disciplínu. V prostředí, kde je zvykem točit na více záběrů a doplnit vše v postprodukci, takový přístup působí jako vzpoura proti rychlosti. Marhoul věří, že pravdivost příběhu vychází z pravdivosti jeho vizuálního ztvárnění, a proto neustále dbal na to, aby každý detail odpovídal duchu té doby.

Kamera, která se rovná Smutnému

Za kamerou stál Peter Menzies Jr., držitel Oscara za Šíleného Maxe: Zběsilou cestu. Marhoul vyzdvihl jeho práci, která se podle něj dokázala vyrovnat kameře Vladimíra Smutného, s nímž by jistě točil, kdyby ten nezemřel loni. Smutný byl Marhoulův dlouholetý partner a jeho odchod zanechal hlubokou stopu v české kinematografii. Menziesova práce přinesla do filmu světlost a texturu, kterou digitální snímání často ztrácí.

Rozdíl mezi filmem a digitálním snímáním je v práci na scéně i v výsledné výtvarné kvalitě. Filmový pásek vynáší detaily a jemnost barev, které digitalita často zprůměruje. Marhoul tím potvrzuje, že technologie není jen o tom, jak rychle natáčet, ale o tom, jak to vypadá a jak to cítíme. Jeho předchozí filmy Mazaný Filip, Tobruk a Nabarvené ptáče byly rovněž točeny na 35mm, a Doznání je logickým pokračováním této filozofie.

Spolupráce s Menziesem byla pro Marhoula způsobem, jak zachovat kontinuitu svého výtvarného jazyka, i když točil v zahraničí. Americký kameraman přinesl do projektu svůj zkušený pohled na světlo, ale zároveň se podřítil marhulovské vizualitě, která je pro českého režiséra charakteristická. Výsledkem je obraz, který působí organicky a neuměle, což je klíčové pro příběh odehrávající se ve tmě věznice. Publikum tak uvidí svět, který je sice historický, ale zároveň velmi přítomný a dotknutelný díky kvalitě snímku.

Hollywood, který zapomněl na pásek

Dourifova reakce na natáčení s filmovým páskem je symptom. V Hollywoodu, kde se dnes natáčí prakticky vše na digitální senzory, je práce s 35milimetrovým filmem výjimkou. Marhoul uvedl, že Dourif mu řekl, že takhle dneska točí už jen Clint Eastwood. To je silné tvrzení a zároveň výzva pro celou kinematografii. Filmový průmysl se rychle digitizuje, ale tím ztrácí část své duše, svou hmatatelnost a fyzickou přítomnost obrazu.

Čeští režiséři, jako je Marhoul, se této tradici drží. Je to jejich podpis, jejich způsob vyprávění. Doznání není jen film o vězení v roce 1938, ale také o tom, jak film jako médium může být živý, hmatatelný a lidský. V době, kdy streaming a digitální obsah plní naše obrazovky, je takový přístup vzácný a cenný.

Tento rozdíl ve vnímání technologie je zřejmý i v samotném pracovním procesu na planu. Zatímco digitální snímky umožňují hercům natáčet scény v libovolném pořadí a opakovaně, filmový negativ vyžaduje přesné načasování a soustředění. Herci musí vědět přesně, kdy říkat a kdy mlčet, protože každý záběr je drahý a nesmírně cenný. Tato náročnost přináší do hereckých výkonů napětí a autentičnost, kterou je těžké dosáhnout při volném a relaxovaném digitálním natáčení. Marhoul tímto způsobem vrací film k jeho původnímu poslání, být uměleckým výtvorem, který vzniká z tvrdé práce a váhy materiálu.

Premiéra a co nás čeká

Film má světovou premiéru 15. října 2026 na Varšavském mezinárodním filmovém festivalu. Bude soutěžit v hlavní sekci a podle prvních reakcí může být šancí na ocenění. Česká premiéra je naplánovaná na 28. ledna 2027, což znamená, že publikum bude muset čekat, ale i tak je to přibližně jeden a půl roku od natáčení, což je v kinematografii rychlé tempo.

Marhoulův Doznání je důkazem, že česká kinematografie má co říct na světové scéně. Kombinace silného dramatu, historického kontextu a tradičního způsobu natáčení činí z tohoto filmu výjimečný. A když k tomu připočítáme obsazení jako Dourif, Nolte a Leigh, je jasné, že se jedná o projekt, který si zaslouží pozornost.

Očekávání kolem tohoto filmu jsou obrovská, zejména proto, že kombinuje české dramaturgické kořeny s mezinárodním hereckým ansámblem. Diváci, kteří jsou zvyklí na Marhoulův psychologický styl, najdou v Doznání známé motivy, ale odeté v novém historickém a geografickém kontextu. Distribuce pod záštitou Bioscopu zajišťuje, že film bude mít v českých kinech dostatečnou podporu a prostor pro prezentaci. Je to příležitost pro české diváky, aby viděli, jak jejich domácí filmař umí pracovat s takovými hvězdami a jak si drží své principy, i když se ocitne v srdci hollywoodského průmyslu.