Podzimní ptačí tah: velká cesta na jih nad českou krajinou

Když se dny krátí a nad poli se snáší první chladné rána, začíná se na obloze dít něco pozoruhodného. Nad českou krajinou se zvedají hejna ptáků, řadí se do dlouhých šňůr a klínů a míří k jihu. Podzimní ptačí tah patří k nejvelkolepějším divadlům, jaká nám příroda každoročně nabízí přímo nad hlavou.

Velká cesta dvakrát do roka

Ptačí tah je pravidelná cesta, kterou mnoho druhů podniká dvakrát ročně. Na jaře letí na sever, aby v mírném nebo severském létě zahnízdili a vyvedli mladé, a na podzim se vracejí zpět k jihu, do teplejších krajů, kde přečkají zimu daleko od mrazu a nedostatku potravy.

Důvod této namáhavé pouti je prostý a zároveň zásadní. S příchodem chladu ubývá v našich končinách hmyzu, semen a další potravy, a den se povážlivě krátí. Odlet na jih tak není rozmarem, ale otázkou přežití, hluboce zakódovanou do života tažných ptáků.

Miliony ptáků na obloze

Rozsah tahu si lze jen těžko představit. Podle odborníků se za jediné příznivé podzimní noci může nad krajinou pohybovat i více než miliarda ptáků najednou. Většina drobných pěvců přitom táhne právě v noci, skryta našim zrakům, a za dne odpočívá a doplňuje síly.

Jiné druhy naopak putují ve dne a jsou nepřehlédnutelné. Hejna hus, kachen, špačků nebo jeřábů se táhnou oblohou v nápadných formacích, jejichž hlasité volání ohlašuje příchod podzimu spolehlivěji než kalendář a odedávna patří k obrazu českého venkova.

Cesty, které se dědí

Ptáci se při své pouti nevydávají nahodile, ale sledují ustálené tahové cesty. Populace hnízdící v Česku využívají podle ornitologů především jihozápadní evropský tah, kterým míří společně s ptáky ze Skandinávie a dalších částí střední Evropy dolů k Středomoří a do Afriky.

Na těchto trasách hrají klíčovou roli takzvaná zastavovací místa. Mokřady, rybníky a otevřená pole slouží jako odpočívadla, kde unavení ptáci doplní tukové zásoby nezbytné pro další stovky kilometrů letu. Bez těchto míst by mnozí z nich dalekou cestu vůbec nezvládli.

Kdy ptáci odlétají

Načasování tahu se řídí především ubývajícím světlem a počasím. Ptáci ze střední, severní a východní Evropy se vydávají na jih hlavně od konce září a v průběhu října, aby dorazili do svých zimovišť dříve, než pevně udeří zima a cesta se stane příliš nebezpečnou.

Mezi nejnápadnější podzimní poutníky patří jeřábi. Odhaduje se, že tahu se účastní přes sto tisíc těchto majestátních ptáků, z nichž každý váží kolem pěti kilogramů, a jejich táhnoucí klíny se staly jedním ze symbolů evropského podzimu.

Nebezpečná pouť

Migrace však zdaleka není jen krásnou podívanou, ale také zkouškou na život a na smrt. Vyčerpání, náhlé bouře, nedostatek potravy na cestě i přirozní nepřátelé si každoročně vybírají svou daň a mnoho ptáků, zejména mladých a nezkušených, se svého cíle nikdy nedočká.

K přírodním nástrahám se navíc přidávají i ty způsobené člověkem. Mizející mokřady, světelné znečištění velkých měst i skleněné budovy představují pro tažné ptáky nová a často smrtelná úskalí, která proměňují jejich odvěkou cestu v čím dál obtížnější výzvu.

Tichý zázrak nad hlavou

Přesto se ptačí tah každý podzim znovu opakuje s železnou pravidelností a připomíná nám, jak úzce je náš svět provázán s tím divokým. Stačí se v pravou chvíli zaposlouchat do večerní oblohy, abychom zaslechli volání táhnoucích hejn kdesi vysoko nad střechami domů.

Až tedy letos uvidíte na obloze dlouhý klín mířící k jihu, zastavte se na okamžik a sledujte jej. Za pár měsíců, s příchodem jara, se tíž ptáci vydají na opačnou cestu zpět, aby nad českou krajinou znovu roztočili nekonečné kolo života a putování.