Vážky: dávní lovci u vody a strážci zdravých mokřadů

Za horkého letního dne se nad hladinou rybníka mihne cosi třpytivého. Vážka se na okamžik zastaví ve vzduchu, pak se bleskově vrhne kupředu a zase strne, jako by visela na neviditelném vlákně. Tento starobylý lovec patří k nejobratnějším letcům celé naší přírody a jeho život skrývá překvapivě mnoho tajemství.

Mistři vzduchu

Vážky jsou dokonalí letci. Dokážou se vznášet na místě, prudce měnit směr, ba dokonce létat pozpátku, což mezi hmyzem umí jen málokdo. Každé ze svých čtyř křídel ovládají zvlášť, a proto se ve vzduchu pohybují s přesností, kterou jim mohou konstruktéři létajících strojů jen závidět.

Jejich hlavě vévodí obrovské složené oči, které pokrývají téměř celou její plochu a skládají se z tisíců drobných oček. Vážka díky nim vidí téměř na všechny strany zároveň a zaznamená sebemenší pohyb. Ve vzduchu loví komáry, pakomáry a další drobný hmyz, který chytá přímo za letu do jakéhosi košíku ze svých nohou.

Dvojí život mezi vodou a vzduchem

Okřídlená vážka, kterou obdivujeme nad hladinou, je však jen krátkým vyvrcholením mnohem delšího příběhu. Naprostou většinu svého života tráví vážka pod vodou v podobě larvy, a u některých druhů to jsou dokonce celé roky. Odborníci uvádějí, že larvální stadium může zabrat i devadesát procent celého jejího života.

Také larva je nenasytný dravec. Skrývá se na dně rybníků, tůní a mokřadů, kde loví jiné vodní živočichy pomocí zvláštního vymrštitelného ústního ústrojí. Když nakonec dospěje, vyleze po stéble nad hladinu, praskne jí kůže na hřbetě a z ní se pomalu vysouká dospělá vážka, která si teprve musí nechat ztvrdnout a vyschnout křídla.

Vážky a motýlice

Pod jménem vážky se ve skutečnosti skrývají dvě odlišné skupiny. Ty statné a rychlé, které za odpočinku nechávají křídla rozpřažená do stran, jsou vážky v užším smyslu slova. Vedle nich žijí subtilní šidélka a motýlice, mnohem křehčí a pomalejší, které křídla obvykle skládají podél svého útlého těla.

Právě motýlice patří k nejkrásnějším z nich. Samci se na slunci lesknou kovově modrou a zelenou barvou a jejich tmavě zbarvená křídla se nad potoky a řekami míhají jako drobné vlajky. Potkat se s nimi můžeme především u čistých tekoucích vod, kterým dávají jednoznačně přednost.

Strážci čisté vody

Vážky nejsou jen ozdobou letní krajiny, ale také citlivými strážci jejího zdraví. Protože jejich larvy potřebují ke svému vývoji čistou vodu a jsou velmi citlivé na znečištění, prozrazuje jejich přítomnost, že je dané jezírko nebo mokřad v dobré kondici a plný života.

Vědci proto vážky využívají jako takzvané bioindikátory a sestavili z nich i zvláštní index, který pomáhá hodnotit kvalitu vodních biotopů. Kde se vážkám daří, tam bývá pestrý a zdravý ekosystém; kde naopak mizí, tam je se stavem vody či okolní krajiny zpravidla něco v nepořádku.

Ohrožení a budoucnost

Přes svou přizpůsobivost to mají vážky stále těžší. Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody je celosvětově ohrožena vyhynutím zhruba každá šestá, tedy asi šestnáct procent všech druhů vážek a motýlic. Hlavní příčinou je mizení a vysoušení mokřadů, k němuž se přidávají pesticidy a další znečištění vod.

Svou roli hraje i změna klimatu. Některé teplomilné jižní druhy se sice díky oteplování šíří na sever, jiné ale citlivě reagují na sucho a na úbytek vhodných vod. Mezi ohrožené patří i drobná vážka Sympetrum depressiusculum, lovec, jehož výskyt čeští badatelé sledovali právě v našich mokřadech.

Na sklonku léta a v teplých podzimních dnech patří poslední vážky, hlavně drobné druhy rodu Sympetrum, k nejvytrvalejším. Zůstávají na křídlech, dokud je slunce ještě hřeje. Chránit rybníky, tůně a mokřady proto znamená chránit i ten třpytivý mih nad hladinou, který k naší krajině neodmyslitelně patří.