Sýkory na krmítku: drobní ptáci, kteří vévodí české zimě

Mrazivé zimní ráno, zahrada ještě spí pod jíním, a najednou se na krmítko snese drobný pták se žlutou hrudí a černou čepičkou. Sýkora koňadra. Během chvíle přiletí další a po nich i modřinka v modrém kabátku. Tam, kde většina života v zimě utichne, patří tihle nebojácní ptáčci k nejvěrnějším a nejmilejším společníkům.

Koňadra a modřinka: dvojice, kterou zná každý

Sýkora koňadra je naší nejběžnější sýkorou. Poznáte ji podle syté žluté hrudi s černým pruhem uprostřed, černé hlavy a bílých tváří. O něco menší modřinka pak nosí modrou čepičku a modrá křídla, díky nimž vypadá jako kousek nebe, který si sedl na větev. Obě patří k naprosto typickým obyvatelům českých zahrad a lesů.

Jsou zvědavé, hbité a nebojácné. Dokážou viset hlavou dolů na tenké větvičce i na síťce s lojem, obratně se protáhnou mezi větvemi a málokdy se na jednom místě zdrží déle než pár vteřin. Právě tahle živost z nich dělá vděčné herce, na které se u okna nikdy neomrzí dívat, ať už je léto nebo mráz.

Ptáci, kteří neodlétají

Na rozdíl od mnoha jiných ptáků sýkory na zimu neodlétají do teplých krajů. Zůstávají tu s námi, uprostřed mrazu, sněhu a krátkých dnů. Právě proto je vídáme nejčastěji zrovna v zimě, kdy nás ostatní opeřenci opustili a kdy sýkory hledají potravu blíž lidským obydlím a zahradám.

Přežít českou zimu ale není nic snadného. Tak drobné tělo rychle ztrácí teplo, a během jediné mrazivé noci může sýkora přijít o významnou část své hmotnosti. Aby ráno vůbec přežila, musí přes den takřka nepřetržitě jíst a vytvořit si dostatečné tukové zásoby na dlouhou a studenou noc.

Malý strážce zahrady

Sýkory se ovšem nevyplácejí jen v zimě. Během jara a léta spořádají obrovské množství housenek, mšic a dalšího hmyzu, kterým krmí svá hladová mláďata. Jediný pár koňader dokáže z okolí hnízda vysbírat tisíce housenek, a stává se tak přirozeným a úplně zdarma pracujícím ochráncem zahrad i sadů.

Ochotně také obsazují budky, které jim na zahradě pověsíme, což z nich dělá vděčné sousedy. Na podzim a v zimě se navíc sdružují do smíšených hejnek a společně s brhlíky a králíčky prohledávají koruny stromů, takže jedna malá skupinka dokáže pročesat celý sad nebo pěkný kus lesa.

Hvězdy Ptačí hodinky

Obliba sýkor se pěkně ukazuje na akci zvané Ptačí hodinka, kterou každou zimu pořádá Česká společnost ornitologická. Lidé při ní jednu hodinu sledují ptáky na svém krmítku a výsledky posílají odborníkům. V lednovém ročníku se zapojily desítky tisíc lidí a dohromady napočítali skoro osm set tisíc ptáků.

A kdo zvítězil? Jednoznačně sýkora koňadra, kterou zaznamenalo přes osmdesát osm procent pozorovatelů a jíž se napočítalo kolem sto čtyřiceti dvou tisíc kusů. Druhá skončila modřinka a třetí kos černý. Taková čísla nejsou jen zajímavost, ale cenná data o tom, jak se našim ptákům ve skutečnosti daří.

Jak správně přikrmovat

Chceme li sýkorám pomoci, má přikrmování svá pravidla. Krmit se doporučuje hlavně v zimě, kdy panují mrazy a sníh zakryje přirozenou potravu. Nejlepší jsou slunečnicová semínka, lojové koule a různé oříšky, tedy energeticky vydatná strava, která ptákům pomůže přečkat i ty nejtěžší dny.

Naopak se vyhněte slanému a plesnivému jídlu i pečivu, které ptákům spíš uškodí. Důležitá je i čistota krmítka, protože na tom špinavém se snadno šíří nemoci. A jakmile jednou začnete, snažte se v krmení vytrvat, aby se ptáci mohli na váš zdroj potravy po celou zimu spolehnout.

Drobní, ale nepostradatelní

Sýkory jsou krásnou ukázkou toho, že za ochranou přírody nemusíme jezdit daleko. Stačí kus loje za oknem a rázem máme živý kousek divočiny přímo před nosem. Pro spoustu lidí, hlavně ve městech, je krmítko vůbec prvním a nejbližším setkáním s volně žijícími zvířaty vůbec.

I těmto houževnatým ptákům se ale mění svět pod křídly. Mírnější a rozkolísanější zimy i celkový úbytek hmyzu v krajině se dotýkají i jich, protože méně housenek na jaře znamená méně potravy pro hladová mláďata. O to větší smysl dává těchto ptáků si všímat a chránit prostředí, ve kterém žijí.

Okno do přírody

Když v zimě fotím zamrzlé Krkonoše, vracím se domů prokřehlá a unavená, a přesto se ještě dlouho dívám z okna na krmítko. Ten drobný poklad života, sýkora, která přečká i to nejtvrdší počasí, mi pokaždé připomene, že divoká příroda není jen kdesi daleko v horách, ale doslova na dosah ruky každého z nás.