Tiší opylovači v ohrožení: proč divoké včely mizí z české krajiny

Když se řekne včela, většině lidí se vybaví úhledný úl a sklenice medu. Skutečný svět opylovačů je ale mnohem pestřejší a tišší. Kolem nás žijí stovky druhů divokých včel, které bez jediné kapky medu odvádějí obrovský kus práce a drží pohromadě celou krajinu, po níž den co den chodím s fotoaparátem.

Nenápadní hrdinové naší krajiny

Divoké včely jsou nenápadní hrdinové, kterých si při procházce loukou málokdo všimne. Přenášejí pyl z květu na květ, a tím zajišťují rozmnožování nespočtu rostlin, od polních plodin až po vzácné horské byliny. Bez jejich trpělivé práce by řada rostlin nezaložila semena a postupně by z krajiny zmizela.

Právě rozmanitost je jejich největší silou. Různé druhy včel navštěvují květy v různou dobu a odlišným způsobem, takže se navzájem doplňují. Čím pestřejší je společenstvo opylovačů, tím odolnější je celá příroda vůči výkyvům počasí i náhlým změnám, kterých v posledních letech povážlivě přibývá.

Nejen včela medonosná

Když mluvíme o divokých včelách, málokdy jde o známou včelu medonosnou. Naprostou většinu tvoří samotářské včely a čmeláci, tedy druhy, které nežijí ve velkých společenstvech a nevytvářejí zásoby medu. Přesto bývají mnohdy ještě pilnějšími a účinnějšími opylovači než jejich mnohem slavnější příbuzná.

Samotářské včely si své hnízdo budují každá zvlášť, často přímo v zemi, v dutých stéblech nebo ve starém dřevě. Nemají královnu ani dělnice a o potomstvo se stará jediná samička. Jsou navíc velmi mírné a téměř nikdy nebodají, takže je můžeme pozorovat zblízka, aniž bychom se jich museli bát.

Mizející křídla

V posledních desetiletích ovšem tenhle tichý svět povážlivě řídne. Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody čelí v Evropě vyhynutí téměř každý desátý druh divoké včely, přičemž u více než poloviny druhů vědci nemají dost údajů, aby jejich osud vůbec dokázali spolehlivě odhadnout.

Alarmující jsou i evropská čísla o opylovačích obecně. Odhaduje se, že v Evropské unii mizí zhruba jeden ze tří druhů včel, motýlů a pestřenek. U samotných včel bylo zjištěno, že populace zřetelně klesají u téměř osmi procent druhů, zatímco přibývají jen u nepatrného zlomku z nich.

Proč jich ubývá

Příčin je celá řada a většina z nich souvisí s tím, jak sami měníme krajinu. Divoké včely trpí především ztrátou a rozdrobením přírodních stanovišť, nedostatkem kvetoucích rostlin a míst vhodných k hnízdění. K tomu se přidávají pesticidy, šíření nemocí a stále výraznější dopady klimatické změny.

Co bychom ztratili

Zmizení divokých opylovačů by nebylo jen ztrátou pro milovníky přírody. V Evropě závisí na opylování zhruba čtyři z pěti druhů planě rostoucích rostlin i zemědělských plodin. Kdyby divocí opylovači zmizeli, výnosy plodin by podle odhadů klesly o téměř osm procent, což by nakonec pocítil každý u svého stolu.

Za suchými čísly se přitom skrývá mnohem víc. Se včelami by z krajiny zmizely barevné louky, mnohé keře a stromy by přestaly plodit a s nimi by ubylo potravy i pro ptáky a další živočichy. Ochuzený svět opylovačů by tak postupně vyprázdnil celou křehkou spleť života kolem nás.

Naděje ukrytá v květech

Dobrou zprávou je, že se s tímto úbytkem konečně začíná něco dělat. Evropská unie v roce 2023 představila takzvanou Novou dohodu pro opylovače, jejímž cílem je zvrátit jejich pokles do roku 2030. Klíčem jsou kvetoucí pásy na polích, pestré louky ve městech i ponechané kousky skutečně divoké přírody.

Co můžeme udělat my

Pomoci ale může každý z nás, i na malém kousku zahrady nebo na balkoně. Stačí nechat na zahradě rozkvést trochu plevele, vysadit domácí kvetoucí rostliny, vyhnout se postřikům a třeba postavit jednoduchý včelí hotel. Tyto drobnosti dohromady vytvářejí síť útočišť, která divokým včelám skutečně pomáhá.

Když příště na louce uslyším tiché bzučení, zastavím se a chvíli se jen dívám. V tom nepatrném pohybu mezi květy se totiž skrývá jedna z nejdůležitějších a zároveň nejkřehčích součástí naší krajiny, kterou stojí za to chránit dřív, než utichne úplně.