Pivo je symbolem českého hospodářství stejně jako automobily. Přesto čísla za loňský rok ukazují nečekaný obrat. Podívejme se, proč Češi drží světový primát ve spotřebě už třicet dva let, a přitom výroba, vývoz i domácí spotřeba klesají.
Když se řekne české hospodářství, většině lidí se vybaví automobilky a montážní linky. Jenže vedle nich stojí odvětví, které naši zemi proslavilo možná ještě víc než vozy s okřídleným šípem, a tím je pivovarnictví. Pivo pro nás není jen nápoj, ale kus národní identity, který se vaří na tomto území už celá staletí a stále patří k nejsilnějším českým značkám ve světě.
Světový primát, který držíme už tři dekády
Česká republika zůstává i nadále zemí, kde se na jednoho obyvatele vypije nejvíce piva na celé planetě. Podle dostupných dat z odvětví jsme si tento pomyslný titul udrželi už dvaatřicátý rok v řadě, tedy nepřetržitě od roku 1993. Žádná jiná země se nám v tomto ohledu dlouhodobě ani nepřiblížila, což o naší pivní kultuře vypovídá úplně všechno.
Za tímto lákavým prvenstvím se ovšem skrývá překvapivý zvrat, o kterém se příliš nemluví. Spotřeba na osobu totiž loni klesla o zhruba tři procenta na sto dvacet jedna litrů ročně, což je vůbec nejnižší hodnota v novodobé historii měření. Držíme sice světovou korunu, ale doma si k pivu sedáme čím dál méně často než dřív.
Výroba i vývoz míří dolů
Pokles se nevyhnul ani samotné produkci, na kterou je celé odvětví právem hrdé. České pivovary loni uvařily necelých dvacet milionů hektolitrů piva, konkrétně zhruba devatenáct a devět desetin milionu hektolitrů, což představuje meziroční propad o více než čtyři procenta. Od předpandemické úrovně roku 2019 nás dělí propastných zhruba půldruhého milionu hektolitrů.
Ještě citelnější je situace na zahraničních trzích, které byly ještě donedávna motorem růstu celého sektoru. Vývoz českého piva se loni podle údajů z branže propadl o více než osm procent a smazal tak předchozí rekordní čísla. Pro odvětví, které si na exportu a dobré pověsti v cizině hodně zakládá, jde o velmi nepříjemný signál do dalších let.
Plzeň a Budějovice, dvě kolébky ležáku
Srdcem českého pivovarnictví zůstávají dvě jihočeská a západočeská města, jejichž jména zná celý svět. V Plzni se ve slavném Plzeňském Prazdroji vaří legendární Pilsner Urquell, tedy pivo, které dalo vzniknout úplně novému stylu spodně kvašeného zlatavého ležáku, jenž později dobyl planetu a inspiroval nespočet napodobitelů po celém světě.
Druhým pilířem je Budějovický Budvar z Českých Budějovic, který byl založen na sklonku devatenáctého století a dodnes patří státu. Právě tato kombinace tradiční receptury, přísné kvality a hrdé značky z něj udělala jeden z mála velkých pivovarů, který si zachoval domácí vlastnictví a nestal se součástí nadnárodního koncernu.
Země tisíce pivovarů
Vedle těchto velikánů ovšem stojí nečekaně hustá síť menších hráčů, díky které je nabídka u nás opravdu pestrá. Na území republiky dnes funguje kolem tisíce dvou set pivovarů, přičemž nejvíce jich připadá na Prahu, následovanou Brnem a Ostravou. Právě boom rodinných minipivovarů drží pivní kulturu živou i v menších městech a na vesnicích.
Drahá energie a rostoucí ceny
Hlavním důvodem, proč se odvětví ocitlo pod tlakem, jsou prudce rostoucí náklady na výrobu. Energie zdražily v posledních letech natolik, že u některých provozů dosáhly násobku obvyklých částek a citelně ukously ze zisku. K tomu se přidávají vyšší mzdy, dražší obaly i suroviny, takže hospodaření pivovarů je dnes výrazně napjatější než v minulosti.
Tyto náklady se logicky promítají i do ceny, kterou nakonec zaplatí host v hospodě. Hned několik velkých pivovarů už oznámilo zdražení svých piv, které lidé pocítí na účtenkách během příštího roku. Pro tradiční české pivnice, kde cena piva bývala takřka posvátná, jde o velmi choulostivé téma, jež může spotřebu ještě dál ochladit.
Co bude dál s českým pivem
Přes všechny tyto potíže by bylo hloupé české pivovarnictví předčasně odepisovat, protože má stále mimořádně silné základy. Označení České pivo je chráněno jako zeměpisná značka, tradice sahá staletí zpět a zájem zahraničních turistů o naši pivní kulturu neochabuje. Výzvou je udržet kvalitu i dostupnost v době, kdy rostou úplně všechny náklady.
Osud tohoto odvětví tak nakonec hodně vypovídá o celé české ekonomice, která se musí přizpůsobovat dražším energiím i slabší zahraniční poptávce. Pivo bude nepochybně dál patřit k tomu nejlepšímu, co umíme světu nabídnout. Otázkou zůstává, zda si i příští generace udrží pověst národa, který pivu rozumí lépe než kdokoli jiný na světě.
Hodně jsem se tu dozvěděl o české pivo.
Skvělé zpracování tématu české pivo.
Dobrý kontext kolem české pivo.