Jak a proč ptáci zpívají? Věda ukrytá v ptačím zpěvu

Sotva se rozední, ozve se z korun stromů a hustých keřů nepřehlédnutelný koncert. Ptačí zpěv patří k nejkrásnějším zvukům přírody a provází nás od jara až do léta, přesto si málokdo uvědomuje, jak složitý a promyšlený děj se za ním ve skutečnosti skrývá. Za veselým trylkováním se totiž ukrývá pozoruhodná biologie.

Nástroj ukrytý v hrudi

Na rozdíl od lidí, kteří tvoří hlas v hrtanu vysoko v krku, mají ptáci k dispozici zcela jiný a jedinečný orgán. Nazývá se syrinx a nachází se hluboko v hrudi, přesně v místě, kde se průdušnice větví do dvou průdušek vedoucích k plícím. Právě zde vzniká celé to bohatství ptačích zvuků.

Proud vzduchu z plic rozechvívá tenké blány syringu a jemné svaly kolem něj dokážou napětí těchto blan bleskurychle měnit. Díky tomu ptáci ovládají výšku i barvu tónu s neuvěřitelnou přesností a rychlostí, jaké by lidský hlas nikdy nedosáhl, a to vše zcela bez rtů a zubů.

Dva hlasy najednou

Největší překvapení se skrývá v tom, že syrinx má dvě oddělené větve, jednu v každé průdušce, a každou z nich může pták ovládat úplně samostatně. Zatímco jedna strana vydává hluboký tón, druhá může současně tvořit tón vysoký, takže jediný pták dokáže zpívat jakýsi vnitřní duet.

U některých pěvců, jako je třeba drozd, tak zaznívají dvě melodie zároveň, které se navzájem proplétají do jednoho celku. Tato schopnost zpívat dva hlasy najednou je pro nás, kteří umíme vyloudit vždy jen jeden tón, něčím zcela nepředstavitelným a činí ptačí zpěv tak bohatým.

Proč ptáci vůbec zpívají

Za tou nádherou ovšem nestojí pouhá radost ze života, jak by se mohlo na první poslech zdát, nýbrž velmi praktické důvody. Zpěv je především jazykem samců, kteří jím dávají najevo, že určité území patří jim, a varují tak soky, aby se drželi opodál a nezasahovali jim do teritoria.

Druhým a neméně důležitým posláním zpěvu je zaujmout samičku. Silný, vytrvalý a složitý zpěv prozrazuje, že samec je zdravý a zkušený, a stává se tak jakousi hudební vizitkou, podle níž si samičky vybírají toho nejzdatnějšího partnera pro založení rodiny.

Kouzlo ranního koncertu

Kdo někdy vstal už za svítání, jistě si všiml, že ptáci zpívají nejhlasitěji právě v časných ranních hodinách. Tento takzvaný ranní koncert nevzniká náhodou, ale má svůj hluboký smysl, který úzce souvisí s tím, jak se zvuk za rozbřesku šíří okolní krajinou.

V chladném a nehybném ranním vzduchu, kdy je všude ještě ticho, se zpěv nese až dvacetkrát dál než později během rušného dne. Pták tak stejnou námahou osloví mnohem více posluchačů, ať už jde o vzdálené soky, nebo o samičky, které jeho píseň zaslechnou přes celé údolí.

Zpěvu se ptáci učí

Možná nejpřekvapivější ze všeho je, že ptačí zpěv není zcela vrozený, nýbrž se mu mladí ptáci musejí teprve naučit. Podobně jako se lidské dítě učí mluvit, poslouchají mláďata pěvců zpěv dospělých samců, nejčastěji svého otce, a jeho melodii si postupně pečlivě zapamatují.

Zpočátku se mladý pták jen nesměle pokouší napodobovat to, co slyšel, a vydává jakési tiché a beztvaré brblání, které se nápadně podobá žvatlání lidských nemluvňat. Teprve postupným a trpělivým cvičením se z tohoto zmateného pokusu vyvine pevná a čistá píseň dospělého ptáka.

Píseň jako podpis

Každý druh ptáka má přitom svou vlastní, nezaměnitelnou píseň, podle níž jej zkušený posluchač pozná takřka se zavřenýma očima. Mnozí ptáci se navíc dokážou navzájem rozeznat i jako jednotlivci, protože drobné odchylky v melodii fungují jako osobní podpis každého zpěváka.

Někteří ptáci, například špaček, jsou navíc skvělými napodobiteli a do svého zpěvu rádi vplétají nejrůznější zvuky okolí, od hlasů jiných druhů až po vrzání branky. Až tedy příště uslyšíte ranní koncert, zaposlouchejte se, protože v něm zaznívá mnohem víc než jen obyčejný zpěv.