Sovy: tiší noční lovci českých lesů

Když se nad českou krajinou snese soumrak a většina ptáků se ukládá ke spánku, teprve tehdy se probouzí jeden z nejtajemnějších lovců našich lesů. Sova se nehlučně snese z větve, proletí temnotou a téměř neslyšně se vydává na noční lov, aniž by o ní kořist měla sebemenší tušení.

Mistři noci

Sovy jsou většinou noční ptáci, kteří přes den odpočívají na dobře ukrytých místech, v dutinách starých stromů, na půdách opuštěných budov nebo ve skalních štěrbinách. Teprve s příchodem tmy ožívají a vydávají se do lesů a na okolní pole za svou potravou.

Právě noc je jejich královstvím. Zatímco jiní živočichové v temnotě takřka oslepnou, sovy se v ní pohybují s naprostou jistotou a přesností. Jejich smysly jsou dokonale přizpůsobené lovu za nejtemnějších nocí, kdy má většina ostatních predátorů dávno po práci.

Tichý let a bystrý sluch

Tajemství úspěchu sov spočívá především ve dvou pozoruhodných schopnostech. Tou první je zcela tichý let, který jim umožňuje zvláštní stavba jejich měkkých per. Ta tlumí zvuk vzduchu proudícího kolem křídel, takže se sova ke kořisti přiblíží naprosto neslyšně a nepozorovaně.

Druhým jejich mistrovstvím je nesmírně citlivý sluch. Díky němu dokáže sova zaslechnout i to nejtišší zašustění myši v trávě a přesně určit, odkud zvuk přichází, a to i v naprosté tmě. Zrak a sluch tak spolupracují dokonale a z každé sovy činí vynikajícího nočního lovce.

Sedm českých sov

Málokdo ví, že v České republice pravidelně hnízdí hned sedm různých druhů sov. Od těch nejběžnějších, které můžeme zaslechnout i na okraji měst, až po druhy vzácné a přísně chráněné, jež se ukrývají v hlubokých a klidných lesích daleko od lidských obydlí.

Mezi naše sovy patří puštík obecný, kalous ušatý, sova pálená, výr velký, sýček obecný, kulíšek nejmenší a sýc rousný. Každý z těchto druhů má své vlastní nároky na prostředí, svůj typický hlas i svůj způsob lovu, a přesto je všechny pojí stejné noční řemeslo.

Puštík obecný, náš nejhojnější

Naší nejhojnější sovou je puštík obecný, kterého najdeme v lesích, parcích i ve starých zahradách. Právě jeho houkání, znějící temnou nocí, si většina lidí vybaví, když se řekne sova, a stalo se nedílnou součástí tajemné atmosféry českých nočních lesů.

Puštík je zdatný lovec vybavený silnými pařáty a již zmíněným tichým letem. Na jídelníčku má především drobné savce, jako jsou myši, hraboši a rejsci, které si doplňuje o menší ptáky, obojživelníky a větší hmyz, jenž uloví během svých nočních výprav za potravou.

Od obra po trpaslíka

Naše sovy se navzájem výrazně liší svou velikostí. Tím nejmohutnějším je výr velký, majestátní pták skalnatých strání a hlubokých lesů, jehož mocné pařáty si poradí i s větší kořistí a který si podle pozorovatelů obzvláště pochutnává na ježcích.

Na opačném konci pomyslné řady stojí kulíšek nejmenší, drobná sova o velikosti špačka. Ten je natolik malý, že loví hlavně za soumraku a časně ráno. Kdyby se totiž vydával na lov v hluboké noci, sám by se mohl snadno stát kořistí většího a hladového výra.

Strážci rovnováhy

Sovy nejsou jen krásné a tajemné, ale hrají v přírodě i nesmírně důležitou roli. Jako neúnavní noční lovci drobných hlodavců pomáhají udržovat jejich počty v rozumných mezích, a tím i přirozenou rovnováhu celého lesního i polního ekosystému kolem nás.

Právě proto jsou sovy neocenitelnými spojenci také pro zemědělce. Jediná sovská rodina dokáže za rok ulovit obrovské množství myší a hrabošů, kteří by jinak působili nemalé škody na polích a v zásobách, a šetří tak přírodě i lidem nemalé starosti.

Ohrožení a ochrana

Přes všechny své schopnosti to dnes mnohé sovy nemají vůbec snadné. Ubývá starých doupných stromů s dutinami, mizí staré stodoly a mění se ráz krajiny, a tak některé druhy, jako je náš vzácný sýček obecný, u nás povážlivě ubývají a patří mezi ohrožené.

Pomoci jim přitom můžeme i my sami. Ponechání starých stromů, vyvěšování hnízdních budek a ochrana klidných zákoutí v krajině dávají sovám šanci přežít. Odměnou nám pak může být ono nezaměnitelné houkání, které i nadále bude znít našimi nočními lesy.